Domů
3.01.2012
Další rok v háji...
Leden
Zima. Nechci… Bruslení na rybníku. Chodím poctivě cvičit a sportovat (trampolíny, squash). Směny v práci a příšerný ranní vstávání kolem pátý. Nácvik na vystoupení, ze kterého mám panickou hrůzu (někde se vystavovat!). Zařizuju si biometrický pas a plánuju expedici.
Vystoupení na konci ledna – konflikt… Jsem příšerně naštvaná, protože jsem to nezkazila, ale ostatní jo, takže to vlastně vypadalo, že jsem to zkazila já… Už nikdy nebudu vystupovat!
Po dvaceti letech jsem navštívila Planetárium.
Bolí mě žebra (už několik měsíců, k doktorce jdu, až když se to nedá vydržet a nemůžu dýchat), ale je to od páteře, musím na rehabilitaci.
Únor
Rodinná sešlost, brrrr. Výslechy jak na gestapu. Stále sportuju. Chodím na rehabilitaci, ale takové to domácí cvičení, to mi vážně nejde, nedonutím se. Mám vztah, jenom si to nechci připustit.
Muzeum aut.
Ve skvotu mi konečně mění okna (= začátek plánované rekonstrukce, která se ovšem zvrhne v „nekonečný příběh“).
V práci mi platí jazykové kurzy, volím víkendové přípravky na FCE (no, moc dlouho to tam nevydržím…).
Březen
Ples (velká sranda, tančit se přinutím až po půlnoci na technicky nenáročné ploužáky, v tombole jsem NIC nevyhrála).
Hvězdárna (to nebyl bohužel moc vyvedený výlet díky zdravotním indispozicím ostatních zúčastněných).
Velice pozitivní zjištění na finančním úřadě (ještě, že tam mám protekci, při vyplňování těch formulářů projevuji inteligenci žáčka zvláštní školy).
Překonávám svůj odpor k vodě a navštěvuji aquapark, celkem fajn.
Zábavný „rodinný“ bowling (tím nemyslím mojí rodinu). Pro velký úspěch opakování aquaparku – tentokrát Čestlice. Spokojenost. Až jsem si na tobogánech prodřela na zadku své zánovní 100 let staré plavky…
V práci šílenost. Jdu na pohovor jinam.
Duben
Intenzivně se věnuju přípravám expedice. Totální nasazení na „projekt“ v práci. Nejpohodovější měsíc vůbec, vymanila jsem se z tyranie a flákali jsme se tam dost slušně.
Začíná být hezky = výlety (Prachovský, Kárlštejn, kolikrát už jsem tam byla…), inlajny, kolo, chata…
Narozeniny. Fuj. Jsem stařena. Grilovací oslava.
Druhé kolo pohovoru. Pracovní nabídka! Beru.
V práci návrat na své domovské oddělení – hnus – teror – výpověď…
Zklamání z některých lidí, kteří se tvářili jako kamarádi, ale nebyli…
Květen
Jak skoro-vegetarián přežil dvě grilovací akce bez nehody…
Poslední den v práci.
Cestovní horečka. Odjezd. Nezapomenutelná měsíční expedice…
(Několik přeletů a strach dojít si na WC v letadle, mega svatba, setkání s příbuznými po patnácti letech, fast foody /od tý doby nemůžu ani projít kolem Mc nebo KFC aniž by se mi nezvedal žaludek/, skvělé zážitky s místní silniční dopravou /balzám na nervy oproti dementům zde a stavu českých silnic, opravdu nádhera/, 7000 ujetých km, Pacifik, Hollywood, Frisco, Grand Canyon, Utah – nejskvělejší místa naší cesty, Diego, utavení auta v Údolí smrti, Vegas – nic jsme nevyhráli, Yosemite a výšlapy do 2000 metrů, a na konci splněný dětský sen – obří horské dráhy)
Červen
Návrat. Oficiálně přiznávám vztah (protože se mi mooooc stýskalo).
Plynulý přejezd na další dovolenou. Další z nejkrásnějších míst, které jsem kdy viděla – Švýcarsko. Náročné horské výstupy (jsem na sebe hrdá, vše nad
2000 m), procházky po městech, bohužel moc krátký… (a počasí nám zrovna moc nepřálo).
Grilovací párty na chatě, celkem se to vydařilo.
Červenec
Poslední výlety před nástupem do nové práce. Strach a nervy, jaký to bude.
První den v práci – šok. Další dny v práci – ještě větší šok. Jedna jediná výhoda – mám to 10 minut od domova. Nervy jak špagáty. Je mi blbě i fyzicky.
Pokračování rekonstrukce – kutá se elektřina.
Srpen
Nová práce je peklo. Psychicky to asi moc dlouho nedám.
Jinak se snažím rozptýlit – cvičení, výlety (po hradech a zámcích zejména), kutání elektřiny a vytrhávání parket. Skvot je ve stále horším stavu…
Září
Nedá se to vydržet. Hledám něco jinýho, ani zkušebku tam snad nedožiju. Jsem totálně vystresovaná. Stojím před těžkým rozhodnutím. Vykašlat se na to a riskovat, že zase nebudu moct nic najít a budu sedět doma, nebo se nechat definitivně psychicky zničit… Vítězí zdravý rozum (zdraví mám jen jedno).
Prekérka s autem, zůstala jsem v křižovatce… Ale statní zachránci se našli do minuty (stačilo se sehnout pod kapotu a začít zkoumat motor)
Poslední den v práci… Ulevilo se mi.
Celodenní výběrové řízení, ze kterého je mi už po 5 minutách na blití. Překonám se a vydržim to. Pak telefonát, že jsem byla vybrána do dalšího kola a do dvou týdnů se mi ozvou. Neozvali se mi dosud (a už je to čtvrt roku…). Pár dalších pohovorů, ale nic nevychází.
Výlety, hvězdárna, chata…
Říjen
Práce žádná, ale psychicky jsem naprosto v klidu.
Začala jsem tak nějak prostorově výraznět. Na břiše a na bocích a na zadku se mi vytvořily airbagy. Mám z toho blbou náladu.
Skvot jsem nechala skvotem a přesunula se tak nějak neoficiálně ke svému vztahu a jeho zvířectvu…
Začala jsem BĚHAT. Je to zadarmo, les mám za rohem, bude to skvělý. Prvních pár dní by se moje pohybová aktivita dala spíše nazvat bojem o přežití („jak uběhnout aspoň 200 metrů v kuse a nezdechnout“). Skrývám se před ostatními návštěvníky lesa a funím jako kanec…
Prokládám to rotopedem. Dle hesla „vyděržaj pijaněr“ se statečně ploužím lesem téměř každý den.
Divadlo (Švandovo), sranda. Krásný počasí a víkendové výlety.
Listopad
Stal se ze mě maniak. Po měsíci uběhnu 5 km v kuse (ehm… při mé rychlosti spíš uplazím než uběhnu), o pár dní později dokonce 8km. Běhám i v dešti, i když jsou mrazíky, prostě pořád. Už se neskrývám před pejskaři ani před ostatními sportovci, kteří tam pobíhají stejně jako já. Doma přidávám činky a cviky na břišní svaly.
Podnikám ničivé nájezdy do knihovny a čtu téměř nepřetržitě ve dne (když zrovna nesportuju) v noci (když zrovna nespím). Převážně tématika holocaustu
(doma začínají mít obavy o mou psychiku).
Z běhu mě začínají bolet kolena…
Práce nic, ale žádnej stres né…
Několik oslavných akcí, bowling, výlety, ZOO, krásnej podzim, fakt si to užívám…
Musím svému vozítku pořídit novej výfuk. Achjo, zimní gumy nestačily?
Mám nový kamarády. Kocoura a kočku (zvířátka jsou stejně lepší než lidi!).
Prosinec
Bolí mě nohy, takže běh prokládám stepperem, rotopedem a trampolínama. V lese je krásně, svítí sluníčko, takhle by to mohlo být až do jara.
Bez stresu a včas kupuju dárky k vánocům a peču cukroví. Dost často chodím do hospody.
Pohovor v jedné místní firmě, vypadá to nadějně, jdu na 2. kolo.
Před vánocemi jedeme s tátou na Hrad rozloučit se naposledy s Havlem. Před dvaceti lety jsme mu byli s rodičema zamávat, když byl zvolenej… Je to vůbec možný, že čas takhle rychle letí?
Při pohledu na kapry v kádích se mi dělá mdlo, nemůžu to vidět.
Vánoce u rodičů. Strašný obžerství, který pokračuje kontinuálně až do Silvestra. Je mi z toho už blbě. Postoupila jsem do třetího, posledního kola pohovorů, bude to až v lednu.
Silvestr – nenávidim a taky to podle toho dopadlo.
A příští rok? Předsevzetí si zásadně nedávám, ale přání bych měla – nová práce, další zámořská expedice (podmíněna novou prací), trochu pohnout s rekonstrukcí a být v pohodě. Dost často jdu spát s utkvělým přáním, abych se vzbudila o 10 let mladší. Musím toho tolik stihnout…